Zde na této stránce postupně budeme přidávat mýty a fakta o amerických autech, zatím Vám přináším mýty o spotřebě:
Náhradní díly
Další oblíbené téma. Tuto otázku sice neuslyšíte od náhodných kolemjdoucích, ale téměř určitě se vás na ní zeptají kamarádi v hospodě, rodiče, manželka, přechytralý tchán nebo švagr, kolegové v práci… prostě všichni ti, kdo autům "zaručeně rozumí", protože znají někoho, kdo má bratrance automechanika, a jednou drželi v ruce Svět Motorů. A pokud se nepohybujete v komunitě kolem majitelů "amerik", možná tento provlém děsí i vás samotné. Takže – kde že na svoji „ameriku“ vezmete náhradní díly?
Odpověď je, milí Watsonové, jako vždy prostá. Prostě je koupíte. Ne, v místní pobočce Auto Kelly nebo jiného řetězce, ani u vašeho místního prodejce autodílů to raději nezkoušejte. Pokud zrovna nevlastníte některý z toho mála modelů, které se oficiálně prodávaly i na evropském trhu (typicky většiny produkce koncernu Chrysler v 90. letech, případně Ford Explorer), pomohou vám v běžných autodílech maximálně se spotřebním materiálem – dobrý trik je zjistit si u věcí jako jsou olejové filtry nebo řemeny objednací čísla u některého z velkých výrobců, a dojít s nimi do prodejny. Potom třeba zjistíte, že olejový filtr na Chevrolet G20 je shodný s ekvivalentním dílem na dieselové Opely.
A ostatní díly? Jednoduše si je objednáte. V České republice existuje hned několik firem, které se zabývají prodejem náhradních dílů na americká auta – najdete je v našem adresáři. Běžné díly jsou často skladem a k dodání do druhého dne, díly, které se musí objednávat ze Spojených států, obvykle dorazí do týdne. V některých případech může být výhodné i objednat si díly přímo od některého prodejce ve Spojených státech – pro běžné díly například RockAuto.com, tuningové a performance díly SummitRacing.com, díly na renovace YearOne.com – a nechat si zásilku poslat buďto napřímo (rychlé, leckdy i do tří nebo čtyř dnů, ale zvláště u větších dílů poněkud drahé), případně přes některého z přepravců, které najdete taktéž v našem adresáři.
Je to komplikovanější než zajít do krámku na rohu a objednat si vše potřebné? Asi ano. Ale situace, kdy na díl čekáte dlouhé dny nebo i týdny, může nastat i u méně obvyklých evropských aut, a u běžných amerických modelů navíc téměř nikdy nezažijete případ, kdy by mechanický díl nebylo možné sehnat vůbec (bižuterie a detaily jsou věc jiná – zvláště u "sběratelsky nezajímavých" vozů, a hledat chromovanou lištu nebo znáček třeba na Oldsmobile z osmdesátých let může být noční můra a noci probděné u eBaye, případně složitá komunikace s majiteli vrakovišť).
A navíc je tu ještě jedna výhoda, kterou patrně většině pochybovačů poněkud vyrazíte dech. Typické obavy z amerického auta se totiž týkají toho, že náhradní díly budou drahé. A jsou i případy, kdy to může být pravda – zejména u moderních, technikou nabitých vozů nebo sportovních záležitostí vyrobených v malém počtu kusů. Ale taková auta mají drahé díly i v Evropě. Vlastně je mají ještě mnohem dražší. Protože typické díly na typická americká auta jsou naopak často až neuvěřitelně levné. Díky obrovské míře sdílení komponent, dlouhým životním cyklům většiny z nich (vždyť například slavný Chevy Small Block se montoval do aut od roku 1953 až do poloviny devadesátých let, kdy vznikla jeho druhá, pozměněná generace, a celkem se jich vyrobilo přes 100 milionů) jsou typické díly na americká auta nejen snadno k sehnání, ale také levné. To se týká jak běžných záležitostí na běžné vozy (tlumiče na dodávku z osmdesátých let? deset dolarů kus!) tak na první pohled překvapivě i sběratelských záležitostí z let šedesátých nebo i starších. Auta jako Ford Mustang nebo Chevrolet Camaro se vyráběla v tak obrovských počtech, a jejich renovacemi se zabývá tolik nadšenců, že kolem výroby náhradních dílů vznikl obrovský průmysl. Tam, kde budete u většiny evropských veteránů, nebo u méně běžných "amerik" týdny a měsíce shánět potřebný díl, na tahle auta jen usednete k internetu a provedete objednávku.
Pravda, posílat každou drobnost přes oceán a platit z ní clo a DPH může být drahé a otravné – ale nízké ceny dílů na americkém trhu to často dokáží vyrovnat. Může se tak snadno stát, že náhradní díly na váš Cadillac Fleetwood budou ve skutečnosti levnější, než na sousedovu Octavii.
Spotřeba
Pokud jste už někdy „ameriku“ vlastnili, tak to znáte. A jestli ne, tak si na to budete muset zvyknout – tahle auta vyvolávají spoustu pozornosti, spousta lidí se s vámi začne dávat do řeči, a naprostá většina z nich, od pubertálních kluků přes důstojné starší pány až po policisty při silniční kontrole, se nejpozději jako druhou otázku zeptá " A pane, kolik vám to žere?".
Speciální podskupinu pak tvoří jedinci, kteří vaší odpovědi odmítnou uvěřit a budou s naprostou sebejistotou tvrdit, že pokud jejich patnáctistovka žere sedm litrů na sto, musí třílitr logicky žrát čtrnáct a váš šestilitr tudíž minimálně dvacet osm. Nebo nějakou obdobu takového pravidla. Informaci, že váš automobil je poháněn motorem sice velkým, ale naladěným spíše na spotřebu a trvanlivost než na vysoký výkon, a tudíž váš Lincoln Town Car s motorem 4.6 V8 dokáže při cestovním tempu udržet spotřebu pod 10 litrů, případně se vaše spotřeba s monstrózním Chervoletem Suburban pohybuje pod 13 litry, prostě nedokážou vstřebat.
Takže, na co se má novopečený majitel amerického auta připravit? Samozřejmě vám nebudeme namlouvat, že americké auto je úspornou a po všech stránkách rozumnou alternativou k evropskému naftovému kombíku. Ale v naprosté většině případů to se spotřebou není zdaleka tak hrozné, jak vyprávějí lidové zkazky. Kolem hranice 20 litrů/100 km se pohybují víceméně jen fullsize vozy (zvláště pak ty ze sedmdesátých let, kdy emisní předpisy způsobily nejen pokles výkonů, ale překvapivě i růst spotřeby), nebo velké trucky či SUV. Menší auta, případně fullsize auta poháněná skromnějšími motory, se pohybují mezi 15-20 litry i v případě, že jde o "klasiku" z dob před krizí. A nejtypičtější "startovní" ameriky, tedy auta z doby po palivové krizi, typicky od poloviny sedmdesátých do poloviny devadesátých let, se většinou dokáží spokojit se spotřebou mezi 10 a 15 litry – ať už jde o sportovní Camaro, fullsize nebo midsize sedany, i většinu SUV, pick-upů nebo dodávek. Šestiválcové modely se často vejdou i pod desetilitrovou hranici, alespoň při jízdě mimo město. Ano, ve srovnání s moderním malým autem to opravdu je hodně. Ale pokud je alternativou starší evropské auto s větším benzínovým motorem, "amerika" vychází velmi často jako úspornější alternativa.